Smutný vánoční příběh
10. 12. 2008
Tenhle příběh koluje po emailech.
Já sice na emailové řetězáky nejsem,ale tenhle příběh je vážně krásně napsaný...
Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky,které jsem nestihla do té doby nakoupit.
Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť a začala jsem si pro sebe říkat:"Strávím tu celou věčnost a při tom nic nestíhám a tolik toho ještě musím vyřídit...
Vánoce pro mě začínají být čím dál tím víc stresující,kéž by se tak dal celý ten shon přespat!"
Nakonec jsem se ale přece jenom probojovala mezi nakupujícími davy až do oddělení s hračkami a jak jsem tak byla unavená a začala jsem si v duchu říkat:" Já tu takhle tvrdnu a kdo ví,jestli si moje děti vůbec s těmi hračkami hrát!!!
Když jsem ale bloudila mezi regály, uviděla jsem tam jednoho asi pětiletého chlapečka, který si k sobě tiskl malou panenku.
Měl strašně smutný pohled, když ji neuvěřitelně láskyplně
hladil po vlasech.
Potom se otočil k jedné starší dámě a zeptal se jí:,,Babi, jsi si jistá, že nemám dost peněz,abych tu panenku koupil?''
A starší dáma vedle něj mu odpověděla:,,Vždyť ty sám dobře víš, že nemáš dost peněz, zlatíčko!!''
Potom poprosila vnuka, aby tu na ní chvilku počkal, že se jde na něco podívat hned vedle a rychle odešla.
Chlapeček stále držel tu panenku v náručí, jako kdyby se od ní nemohl odtrhnout .
Nakonec jsem to nevydržela, popošla jsem k němu a
zeptala se ho:,,Komupak chceš koupit tu panenku?''
,,Tuhle panenku si přála k Vánocům moje sestřička a byla si jistá, že jí ji Ježíšek nadělí pod stromeček".
,Tak, když jí tolik chtěla, tak jí ji Ježíšek určitě přinese!''řekla jsem.
"Ne, nepřinese," odpověděl pomalu."Tam kde sestřička je, Ježíšek nenosí žádné dárky. Aby tu panenku dostala,tak ji musím dát mamince, aby jí sestřičce odevzdala, až tam za ní půjde''
Oči mu přitom ještě víc zesmutněly.
"Moje sestřička šla včera k Ježíškovi, aby byla s ním. A tatínek mi povídal, že i maminka za chvilku půjde za Ježíškem,tak jsem si myslel,že by jí tu panenku mohla vzít."
Potom mi ještě ukázal svou fotku, na které se
usmíval.
"Tu fotku bych jí chtěl taky poslat, aby na mě nikdy nezapomněla.Mám moc rád svou maminku a chci, aby od nás neodešla,ale tatínek říkal,že musí odejít, aby tam mojí sestřičce nebylo smutno."
Potom se zase podíval těma smutnýma očima na panenku ve
svém náručí.
Rychle jsem si vyndala z kapsy peněženku,nepozorovaně jsem si z ní vybrala peníze a řekla jsem chlapečkovi:" Pojď, přepočítáme ty tvoje peníze, jestli budou stačit na tu panenku."
Rychle jsem přidala k penězům, které mi podával,ty svoje tak aby si toho nevšiml a začali jsem počítat.
Bylo tam dost peněz na panenku a ještě mu i zůstalo.
Chlapeček zavolal: "Děkuju Ti Bože, že jsi mi dal tolik peněz!"
Pak se na mě podíval a řekl mi :,Víte, včera jsem prosil Boha,aby mi dal dost peněz na panenku, aby jí mohla moje maminka vzít sestřičce a on mě opravdu vyslyšel!Ještě jsem chtěl koupit mamince jednu bílou růžičku, ale už jsem se neodvážil žádat od Boha tolik.Ale on dal mi víc než jsem chtěl,abych mohl koupit i panenku i růžičku.Víte, maminka má moc ráda bílé růže!"
O párminut se chlapečkova babička vrátila a odešli spolu ke
kasám.
Po setkání s tím chlapečkem jsem už pokračovala v nákupech v jiné náladě a stále jsem na něj musela myslet.
Potom jsem si vzpomněla na jeden článek novinách,kterýjsem četla před dvěma dny.
Psalo se tam o jednom opilém řidiči,který zavinil havarii, při které se střetll s jiným autem,ve kterém seděla žena se svojí dcerkou.
Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu.
Dva dni po mém setkání s chlapečkem jsem si přečetla
článek, který oznamoval, že chlapečkova maminka zemřela.
Běžela jsem do květinářství koupit kytici bílých růží a šla jsem na pohřeb.
Na místě,kde se můžou příbuzní naposledy rozloučit se svými nejmilejšími,ležela v rakvi mladá žena,která držela v
rukou kytici bílých růží a vedle sebe měla položenou chlapečkovu fotku a tu malou panenku.
S pláčem jsem opustila hřbitov a odešla jsem s pocitem,že se i můj život změnil.
Láska, kterou chlapeček cítil ke své mamince a sestřičce byla neuvěřitelná a nepředstavitelná.
A pak mu jeden opilý řidičza jednu,jedinou sekundy sebral jak maminku tak sestřičku,které tolik miloval!
Ano,život bývá i krutý....